Průvodce
Průvodce městem
Areál chrámu sv. Bartoloměje (národní kulturní památka)
Chrám sv. Bartoloměje byl založen krátce po vzniku města (patrně kolem roku 1260 či krátce poté), pravděpodobně v místech starší (předlokační) sakrální stavby. Výstavba raně gotického chrámu (koncipovaného jako síňové trojlodí) trvala asi až do konce 13. století. Požár v roce 1349 se poté stal nejspíše příčinou, že byla v roce 1360 na místě původního raně gotického chóru (respektive presbytáře /presbyteria/, prostoru v chrámu, v němž je umístěn hlavní oltář) zahájena podle projektu stavitele pražské svatovítské katedrály Petra Parléře stavba nového chóru katedrálního typu s ochozem a věncem kaplí (vysvěceného pravděpodobně v roce 1378, dokončovací práce ovšem trvaly minimálně do roku 1400). V pozdějším období probíhaly již jen drobné úpravy a opravy. Ještě kolem roku 1400 byla severní zeď raně gotické lodi prolomena nevelkou mariánskou kaplí. Následně, především v 17. a 18. století, se chrámu dotkly již jen drobné zásahy. Výraznější oprava (restaurace) poté proběhla v letech 1904–1910.
Chrám sv. Bartoloměje představuje pozoruhodné spojení rané a vrcholné (parléřovské) gotiky. Z raně gotického chrámu je dochováno západní nižší trojlodí s dvojicí štíhlých osmibokých věží. Na východě přiléhá vysoký parléřovský chór. Obě části, výrazově dosti nesourodé, tvoří působivý architektonický celek.
Hlavní neogotický oltář z roku 1910 je prací žáků odborné kamenické školy v Hořicích (pod vedením odborného učitele Josefa Šolce). Na evangelní (levé) straně pastoforium (samostatně stojící kamenná schránka ve formě věžičky na Nejsvětější svátost oltářní) z druhé poloviny 14. století z dílny Petra Parléře.
Kolem ochozu presbytáře šest chórových kaplí (od severu k jihu, tj. zleva doprava): 1. Kaple pekařská a mlynářská s rokokovým oltářem sv. Aloise z doby kolem roku 1760 (s mladším oltářním obrazem sv. Aloise z počátku 19. stol.). 2. Kaple sladovnická s neogotickým oltářem Panny Marie lurdské z konce 19. století. V kapli cínová křtitelnice kutnohorského mistra Ondřeje Ptáčka z roku 1495. 3. Kaple řeznická s barokním oltářem sv. Kříže z roku 1737 od litomyšlského řezbáře Jiřího Františka Pacáka (žáka Matyáše Bernarda Brauna). Menší obraz na oltáři je kopií známého chrudimského obrazu sv. Salvátora. 4. Kaple šperlinkovská s barokním oltářem sv. Barbory z roku 1744 od chrudimského řezbáře Ignáce Rohrbacha (s mladším oltářním obrazem sv. Barbory z počátku 19. stol.). Na protější stěně obraz Umučení sv. Bartoloměje z roku 1734 od Petra Brandla. 5. Kaple svatojánská, původně s oltářem sv. Jana Nepomuckého, od roku 1910 se zde nachází rokokový oltář sv. Floriána z roku 1802. 6. Kaple svatováclavská původně s oltářem sv. Václava, od roku 1910 se zde nachází barokní rozvilinový oltář (zdobený tzv. rozvilinou - ornamentem ze spirálovitě stočených rostlinných úponků s listy a květy) Narození Páně, z doby po roce 1700.
V chrámu se nachází pozoruhodný soubor gotických, renesančních a barokních náhrobků. Nejstarší, se symbolem kříže - klíče, bývá datován již před polovinu 13. století (druhotně zazděný do jižní stěny raně gotického trojlodí) a pochází nejspíše z předpokládané starší (předlokační) chrámové stavby na tomto místě; náhrobek ruthardovský ze 14. století (umístěn u stěny jižní části ochozu presbytáře), patřící staré kolínské patricijské rodině Ruthardů, s kterou se později setkáváme v nedaleké Kutné Hoře, kde se její členové stávají významnými nákladníky stříbrných dolů nebo náhrobek Jana Kolovrata Žehrovského z roku 1473 (umístěn u sloupu severní části ochozu presbytáře), člena tzv. mírového poselství krále Jiřího z Poděbrad, vynikajícího svojí nezvyklou silou a zdatností.
V chrámu se nachází křížová cesta (ztvárněná formou dřevěných reliéfů) od Františka Bílka z let 1910–1913.
Zvonice u chrámu sv. Bartoloměje byla vystavěna roku 1504. Do nynější podoby (především ochoz a střecha) byla upravena v roce 1872 podle návrhu architekta Josefa Mockera.
Za presbytářem chrámu barokní kostnice, centrální stavba z roku 1733. Na její severní apsidě pamětní deska obětí moru v roce 1680.
Jihozápadně za chrámem nejstarší kolínská škola (Brandlova ulice čp. 24), dnes objekt Regionálního muzea v Kolíně (památník /pracovna/ J. S. Machara, expozice bitvy u Kolína, depozitáře), prvně zmiňovaná roku 1345, škola zde sídlila až do roku 1600.
Severovýchodně od chrámu „druhá“ kolínská škola (Brandlova ulice čp. 35), dnes archeologické oddělení Regionálního muzea v Kolíně. Budova byla postavena v roce 1612, jižní křídlo přistavěno v roce 1793. Od roku 1913 zde sídlí městské muzeum (od roku 1948 samostatná archeologická expozice, instalovaná na počest archeologa MUDr. Františka Dvořáka).
Budova arciděkanství (Brandlova ulice čp. 25). Vlastní budova z doby kolem roku 1400 (pozdější úpravy). V jižním průčelí zasazena pamětní deska kolínského katolického kněze Hynka z Ronova, upáleného v roce 1421 husity, pravděpodobně z doby po roce 1626 (původně umístěná na Kouřimské bráně). Ve východní stěně socha sv. Judy Tadeáše z poloviny 18. století, socha sv. Víta (původně umístěná na průčelí kostela sv. Víta na Zálabí) z roku 1682 a na přilehlé zdi socha sv. Václava ze 17. století (stávající pravděpodobně před rokem 1682 na náměstí v místech pozdějšího morového sloupu).
Dům čp. 27 (Brandlova ulice čp. 27), dnes historické expozice a výstavní síně Regionálního muzea v Kolíně, je v současné podobě komplexem několika budov. Nejstarší částí je pozdně románský věžový dům (v severní – zadní části), postavený krátce po založení města, k němu přiléhá další raně gotická přístavba z doby kolem roku 1270. Ve 14. století byl přistavěn rozsáhlý rohový mázhaus, který mohl v počátcích sloužit i jako kamenická dílna při parléřovské přestavbě chrámu sv. Bartoloměje. Objekt byl upravován i později, a to především renesančně v 16. stol., kdy byl přistavěn východně jednopatrový domek, a poté i v baroku. Na východní straně přiléhá k celému objektu moderní výstavní sál s atriem, dokončený roku 1985 na místě za války náletem poškozeného domu čp. 26.
Odkazy:
Autor textu: Jaroslav PEJŠA